Technologie

H.V.L. Masaryk

Třída: LTT – 603

Rozměry: bude doplněno

Posádka: 180

Pohon (podsvětelný): tetraiontový šroubový motor Ressel IV

Pohon (nadsvětelný):  Švarbovy plachty z omnistroncia, max. rychlost při kvalitní navigaci SAN 18

Výzbroj: 4x Termomet Mikov M-80

Lodní počítač: Didaktik Kappa o výkonu 286 Petaflops používá operační systém PMS (Primární Mikro Systém). Tento unikátní software byl vyvinut skupinou brilantních programátorek ze strahovského počítačového centra Silicon Hill. Vykazuje neobvykle vysokou míru emocionálního naladění na posádku a je i vynikající v multitaskingu. Jediná nevýhoda je periodická nestabilita, projevující se jednou měsíčně při pravidelném čištění polyoptických procesorů. Přesto je systém oblíbený a rozšířený na všechna plavidla Legie.

Historie

Když se v Loděnicích Tatra Titan (LTT) pustili do vývoje třídy 603, věděli, že má jít o luxusní diplomatickou loď určenou pro reprezentační mise. Vědomi si faktu, že i vzhled je důležitý, neponechali nic náhodě. Design byl svěřen certifikovanému studiu na výrobu aerodynamických krytů „Kryton Visuals“.  Její kreativci odvedli vskutku výjimečnou práci a tak se „šestsettrojka“ podruhé v historii firmy Tatra stala klenotem mezi jejich výrobky. První prototyp opustil doky Titanu roku 423 NSL. Následovala série 30 kusů, mezi něž patří i Hvězdolet Vesmírné Legie (H.V.L.) Masaryk pod velením kapitána Pargimea.  3D model dodaný tatrovákům firmou Kryton Visuals si můžete prohlédnout v naší galerii.

 

Švarbovy plachty

Revoluční způsob, jak cestovat rychleji než světlo. Plachty zachycují tachyony, díky čemuž dokážou vtáhnout jimi vybavenou loď do "hvězdného oceánu," nadprostoru, který zkracuje vzdálenosti v tradičním prostoru. Vynalezeny akademikem Tichomírem R. Švarbou v 29. století starého kalendáře. Ten roku 2843 provedl let k systému Alpha Centauri, kterého dosáhl za méně než 8 hodin.

SAN Pohon

Skôr Ako Neskôr pohon pracující na principu Švarbových plachet. Takzvaná SAN rychlost je měřena škálou se stupnicí jedna až teoretické nekonečno.

Hvězdný oceán

Nadstavba tradičního trojrozměrného prostoru. Let hvězdným oceánem je komplikovaná záležitost vyžadující složité propočty a schopného kormidelníka.

Omnistronciové korály

Substance na dnech planetárních a měsíčních oceánů, která se těží na výrobu těch nejefektivnějších Švarbových plachet. Velmi žádaná a ceněná surovina, která se nedá syntetizovat.

Termomet

Nejpoužívanější zbraň Vesmírné Legie. Základem termometu je náplňová tekutina Tripetrolej. Ten dokáže při jemném elektrickém stimulu (pro napájení stačí ekvivalent hodinkové baterie) vyvolat prudký tepelný výboj, který podle kontrolované intenzity buď omráčí živou bytost, nebo zcela propálí či vypaří téměř jakýkoli materiál. Dosah termometu je limitován množstvím tripetroleje. Ruční zbraně s žebrovitou konstrukcí (ideální pro stabilní uskladnění a reakci látky) mají účinnost v řádu desítek metrů. Velké termometové báze instalované do hvězdoletů legie obsahují desítky litrů tripetroleje a jejich výboje dosahují tisíce kilometrů. Není bez zajímavosti, že tepelný výboj sám o sobě nemá žádný vizuální ani zvukový efekt. Jelikož si vojáci legie stěžovali na nepřehlednost při boji s takovými zbraněmi, byl do pozdějších modelů termometů instalován krystal, který při střelbě vytváří světelný efekt laserového paprsku. Volitelný je taktéž zvuk výstřelu, modulace je možná od ticha až po hlasitou ránu.

Tripetrolej a s ním princip termometu byl objeven pouhou náhodou. V roce 164 NSL Sagitarianka Liezina Ironia, vášnivá vynálezkyně a distributorka erotických pomůcek pro ženy jejího druhu, hledala nový materiál pro prohřívání svých vibračních stimulátorů (Sagitarianské ženy jsou na tepelnou stimulaci velmi citlivé). Poté, co objevila takto výkonnou substanci (při jejímž testování dosáhla šestinásobného orgasmu a silných popálenin pokusná laborantka), uvědomila si, že tato látka se pro její odvětví nehodí, ale najde využití jinde. Objev prodala pozemské zbrojovce Mikov, která na jeho základě vyrábí termomety pro celou Vesmírnou Legii. Díky procentům ze zisku je rodina Ironiů jedna z nejbohatších na celém Sagitariu.

Teleportyč

Zařízení umožňující transport osob a věcí na krátké a střední vzdálenosti. Objekt je pomocí impulsu z tyče vtažen do kvaziprostoru, v němž se v nulovém čase přemístí na příslušné místo a je opět vrácen do prostoru normálního. Na kratší vzdálenosti v řádu stovek metrů stačí ruční hůlka, na delší (z orbity na planetu, z lodě na základnu) je třeba soustavy několika velkých tyčí. Ty jsou instalovány do místností teleporteru na lodě, planety a základny Vesmírné Legie. Tyč neumí přenést sebe sama.

Tyč umí objekt pouze vysílat, nikoli přijímat. Proto pro obousměrnou přepravu je třeba mít teleporter na obou místech. Na výsadky na neobydlené planety se tak většinou používají tradiční způsoby (přistání lodě, výsadkový člun).

I přes směrové omezení se teleportace stala revoluční technologií v historii Říše a Legie, skoro tak významnou, jako samotný SAN pohon. Teleportyč byla vynalezena Björnem Mikšíkem v roce 283 NSL. Tento profesionální iluzionista zasvětil svůj život vymýšlením triků a technik na obohacení svých magických show, proslulých po celé Říši. Pro skeptiky bylo šokem, když se jeho kousek s přenášením bytostí ukázal být nikoli iluzí, ale skutečným průlomem na poli vědy. Nikdo nebyl více překvapený než Björn sám tím, že jeho hračka skutečně funguje. Ze dne na den se stal uznávaným vědcem, aniž by však o tuto kariéru stál. Svůj čestný doktorát za fyziku používal jen jako zpestření na vystoupeních, kterým se věnoval i po zbytek života. Pro většinu vědecké obce zůstal podivínem, bezesporu však šlo o génia, který přes svou excentricitu zůstal hlavně sám sebou.