Technologie

H.V.L. Masaryk

“Ve vesmíru je z fyzikálního hlediska aerodynamika bezvýznamná. Konstruktéři to ví, posádka to ví. Všichni to vědí. Tak či tak se vesmírné lodě po staletí staví ladné, štíhlé a elegantní. Někteří říkají, že lodě to vycítí, rády vypadají dobře. Je to samozřejmě nesmysl. Přesto jste určitě slyšeli nejednoho kapitána, který skládal komplimenty na vzhled své lodi. Ale nevím o žádném, co by si kdy troufl říct, že jeho loď dneska nevypadá nic moc nebo že v těhle plachtách má tlusté gondoly. Za žádných okolností. V žádném vesmíru ani čase. Přeberte si to, jak chcete.”

 - Ferdinand II Martínek - Vítězný oblouk aneb mezi půlkami milénia, svazek I, kapitola 31

Třída: LTT – 603

Rozměry: bude doplněno

Posádka: 180

Pohon (podsvětelný): tetraiontový šroubový motor Ressel IV

Pohon (nadsvětelný):  Švarbovy plachty z omnistroncia, max. rychlost při kvalitní navigaci SAN 18

Výzbroj: 4x Termomet Mikov M-80

Lodní počítač: Didaktik Kappa o výkonu 286 Petaflops používá operační systém PMS (Primární Mikro Systém). Tento unikátní software byl vyvinut skupinou brilantních programátorek ze strahovského počítačového centra Silicon Hill. Vykazuje neobvykle vysokou míru emocionálního naladění na posádku a je i vynikající v multitaskingu. Jediná nevýhoda je periodická nestabilita, projevující se jednou měsíčně při pravidelném čištění polyoptických procesorů. Přesto je systém oblíbený a rozšířený na všechna plavidla Legie.

Historie

Když se v Loděnicích Tatra Titan (LTT) pustili do vývoje třídy 603, věděli, že má jít o luxusní diplomatickou loď určenou pro reprezentační mise. Vědomi si faktu, že i vzhled je důležitý, neponechali nic náhodě. Design byl svěřen certifikovanému studiu na výrobu aerodynamických krytů „Kryton Visuals“.  Její kreativci odvedli vskutku výjimečnou práci a tak se „šestsettrojka“ podruhé v historii firmy Tatra stala klenotem mezi jejich výrobky. První prototyp opustil doky Titanu roku 423 NSL. Následovala série 30 kusů, mezi něž patří i Hvězdolet Vesmírné Legie (H.V.L.) Masaryk pod velením kapitána Pargimea.  3D model dodaný tatrovákům firmou Kryton Visuals si můžete prohlédnout v naší galerii.

 

Švarbovy plachty

Revoluční způsob, jak cestovat rychleji než světlo. Plachty zachycují tachyony, díky čemuž dokážou vtáhnout jimi vybavenou loď do "hvězdného oceánu," nadprostoru, který zkracuje vzdálenosti v tradičním prostoru. Vynalezeny akademikem Tichomírem R. Švarbou v 29. století starého kalendáře. Ten roku 2843 provedl let k systému Alpha Centauri, kterého dosáhl za méně než 8 hodin.

SAN Pohon

Skôr Ako Neskôr pohon pracující na principu Švarbových plachet. Takzvaná SAN rychlost je měřena škálou se stupnicí jedna až teoretické nekonečno.

Hvězdný oceán

Nadstavba tradičního trojrozměrného prostoru. Let hvězdným oceánem je komplikovaná záležitost vyžadující složité propočty a schopného kormidelníka.

Omnistronciové korály

Substance na dnech planetárních a měsíčních oceánů, která se těží na výrobu těch nejefektivnějších Švarbových plachet. Velmi žádaná a ceněná surovina, která se nedá syntetizovat.

Termomet

“Nejlepším střelcem v historii Vesmírné legie byl kapitán Tuoma Vacátko v druhém století. Držel všechny rekordy galaxie až do roku 193 NSL, kdy byl zabit výstřelem z vlastního termometu, uloženého na stole pod oknem za slunečného dne. Vyšetřování nedalo jednoznačnou odpověď, nicméně ukázalo možnost samovolného výboje v důsledku přehřátí. Šampion Vacátko je tak živoucím důkazem, že o pořekadlu - zabíjení lidé, nikoli zbraně - některé zbraně nikdy neslyšely.”

 - Ferdinand II Martínek - Vítězný oblouk aneb mezi půlkami milénia, svazek I, kapitola 13

Nejpoužívanější zbraň Vesmírné Legie. Základem termometu je náplňová tekutina Tripetrolej. Ten dokáže při jemném elektrickém stimulu (pro napájení stačí ekvivalent hodinkové baterie) vyvolat prudký tepelný výboj, který podle kontrolované intenzity buď omráčí živou bytost, nebo zcela propálí či vypaří téměř jakýkoli materiál. Dosah termometu je limitován množstvím tripetroleje. Ruční zbraně s žebrovitou konstrukcí (ideální pro stabilní uskladnění a reakci látky) mají účinnost v řádu desítek metrů. Velké termometové báze instalované do hvězdoletů legie obsahují desítky litrů tripetroleje a jejich výboje dosahují tisíce kilometrů. Není bez zajímavosti, že tepelný výboj sám o sobě nemá žádný vizuální ani zvukový efekt. Jelikož si vojáci legie stěžovali na nepřehlednost při boji s takovými zbraněmi, byl do pozdějších modelů termometů instalován krystal, který při střelbě vytváří světelný efekt laserového paprsku. Volitelný je taktéž zvuk výstřelu, modulace je možná od ticha až po hlasitou ránu.

Tripetrolej a s ním princip termometu byl objeven pouhou náhodou. V roce 164 NSL Sagitarianka Liezina Ironia, vášnivá vynálezkyně a distributorka erotických pomůcek pro ženy jejího druhu, hledala nový materiál pro prohřívání svých vibračních stimulátorů (Sagitarianské ženy jsou na tepelnou stimulaci velmi citlivé). Poté, co objevila takto výkonnou substanci (při jejímž testování dosáhla šestinásobného orgasmu a silných popálenin pokusná laborantka), uvědomila si, že tato látka se pro její odvětví nehodí, ale najde využití jinde. Objev prodala pozemské zbrojovce Mikov, která na jeho základě vyrábí termomety pro celou Vesmírnou Legii. Díky procentům ze zisku je rodina Ironiů jedna z nejbohatších na celém Sagitariu.

Teleportyč

“Velký klasik science-fiction A.C. Clarke kdysi řekl, že dostatečně pokročilá technologie musí nutně pro méně vyvinuté inteligentní bytosti působit jako magie. Zajímavé je, že i toto vnímání může fungovat oběma směry. Proč by se jinak moderní generace mladistvých dívala na psaní rukou jako na to největší kouzlo na světě.”

 - Ferdinand II Martínek - Vítězný oblouk aneb mezi půlkami milénia, svazek I, kapitola 18

Zařízení umožňující transport osob a věcí na krátké a střední vzdálenosti. Objekt je pomocí impulsu z tyče vtažen do kvaziprostoru, v němž se v nulovém čase přemístí na příslušné místo a je opět vrácen do prostoru normálního. Na kratší vzdálenosti v řádu stovek metrů stačí ruční hůlka, na delší (z orbity na planetu, z lodě na základnu) je třeba soustavy několika velkých tyčí. Ty jsou instalovány do místností teleporteru na lodě, planety a základny Vesmírné Legie. Tyč neumí přenést sebe sama.

Tyč umí objekt pouze vysílat, nikoli přijímat. Proto pro obousměrnou přepravu je třeba mít teleporter na obou místech. Na výsadky na neobydlené planety se tak většinou používají tradiční způsoby (přistání lodě, výsadkový člun).

I přes směrové omezení se teleportace stala revoluční technologií v historii Říše a Legie, skoro tak významnou, jako samotný SAN pohon. Teleportyč byla vynalezena Björnem Mikšíkem v roce 283 NSL. Tento profesionální iluzionista zasvětil svůj život vymýšlením triků a technik na obohacení svých magických show, proslulých po celé Říši. Pro skeptiky bylo šokem, když se jeho kousek s přenášením bytostí ukázal být nikoli iluzí, ale skutečným průlomem na poli vědy. Nikdo nebyl více překvapený než Björn sám tím, že jeho hračka skutečně funguje. Ze dne na den se stal uznávaným vědcem, aniž by však o tuto kariéru stál. Svůj čestný doktorát za fyziku používal jen jako zpestření na vystoupeních, kterým se věnoval i po zbytek života. Pro většinu vědecké obce zůstal podivínem, bezesporu však šlo o génia, který přes svou excentricitu zůstal hlavně sám sebou.

Didaktik Ypsilon

Nejznámější osobní počítač v novodobé historii lidstva. Na počátku jeho vývoje stálo zadání od majitelky Didaktiku, ctihodné hraběnky Musty Sininen, vytvořit univerzální počítač pro běžného koncového uživatele. Z průzkumů trhu dobře věděla, že nejčastější činností typických občanů Říše u počítače je sledování porna.  Své vývojové oddělení proto pověřila, aby se zaměřili právě na tento způsob využití.

Šéf vývoje, Charles Tub, šikovný konstruktér, ale také známý zvrhlík a skrblík, neměl s tímto úkolem žádný problém. Při plnění zadání myslel na všechno a sestrojil brilantní osobní počítač s jednoduchou obsluhou, monitorem s věrným zobrazením veškerých detailů, velkou pamětí a klávesnicí odolnou proti potřísnění.

Nový model byl pojmenován Didaktik Ypsilon a je prodáván s jednoduchým logem dy a postupnými obměnami už přes dvě století. K logu samotnému se váže několik historek, jejichž pravdivost se ověřuje.  Dcera slavného konstruktéra, Karolína Tubová, ve svých pamětech píše, že označení modelu písmenem Y opravdu značilo ženu, která leží hlavou dolů s roztaženýma nohama. Její otec tím prý chtěl připomenout hlavní využití svého výrobku. Naopak tvrzení, že kdysi známá firma HP žalovala Didaktik kvůli tomu, že model dy využívá jejich logo obrácené naruby, je podle historiků pouze vybájená fáma.

Kromě původní cílové skupiny se model Ypsilon stal doslova legendou, když vyhrál tendr na výpočetní techniku od státní správy Říše. Od té doby se stal doslova zlatým standardem a dy používají takřka všichni úředníci, ať už v Říši či mimo ni.

Po celé Mléčné dráze je snadno k dostání přes konsorcium ALdebaran ZAkdorn. Tito prodejci nabízejí zboží všech renomovaných IT výrobců v galaxii už několik tisíc let. Zajímavé na tom je, že obchodují i na planetách, jejichž civilizace dosud kontakt s jinými druhy nenavázala. Svou cizí identitu přitom nijak neskrývají, přesto nikde nevyvolávají paniku či hysterii. Zjistili totiž, že místní obyvatelé jejich původ naprosto přehlížejí, dokud prodávají hodně, levně a v akci.

Rozvody energie

“Než provedl Egon Musk svůj velký pokus s bezdrátovým přenosem energie, prohlásil, že podstata všeho geniálního je v jednoduchosti. A že aplikace jeho vzorce v praxi bude něco tak jednoduchého, jako vzít dítěti bonbón. Ačkoli nejsem odborník na energetiku, domnívám se, že Egon Musk zjevně nikdy dítěti vzít bonbón nezkusil.”

 - Ferdinand II Martínek - Vítězný oblouk aneb mezi půlkami milénia, svazek I, kapitola 26

V průběhu prvního století NSL Solární Říše experimentovala s bezdrátovým přenosem elektrické energie. Veškeré snahy však skončily, když při jednom z pokusů došlo k výbuchu Tesla-Muskova výzkumného ústavu, který zničil polovinu Pluta (pouhých deset let po jeho opětovném uznání za planetu). Následkem incidentu Tesla získala zpět svou přezdívku „technicky slabší“ a celá galaxie se rozhodla držet tradičních rozvodů, zahrnujících zásuvky a vypínače.

Ty dodává všem světům proslulá Bratislavská Laboratoř Inženýra Nikolaje Křižíka (BLINK), známá svou spolehlivostí a precizností. Jedinými nespokojenci byla sekta náboženských fanatiků, známých jako Plačící Andělé, kteří protestovali proti užívání elektřiny a pořádali demonstrace se svými transparenty „Don´t BLINK“. Hnutí se však nesetkalo s žádnou podporou a zaniklo začátkem druhého století.

Sonická torpéda

Strašlivá zbraň pro stav nejvyšší nouze instalovaná na všechny lodě Vesmírné Legie jako prostředek poslední záchrany. S principem přišli experti z vojenského výzkumu v odboru 51 na sklonku 3. století NSL. Tamější inženýři si správně uvědomili, že střely na zvukovém principu budou do vesmíru ideální. Nikdo totiž nevěří, že se v kosmu zvuk šíří (navzdory tomu, že  tvůrci starého Hollywoodu se ve svých filmech o osvětu snažili staletí). A tak si nikdo nevybuduje na svých plavidlech proti tomuto typu útoku obranu.  Sonická torpéda jsou tak smrtícím prostředkem, před kterým není úniku.

V praxi se jedná o obyčejnou torpédovou schránku, v níž se místo trhavin jakéhokoli druhu nacházejí silné reproduktory. Ty po vypuštění do všech směrů hrají v intenzitě desítek tisíc decibelů zvuk z magnetofonového přehrávače (nejodolnější technologie, která se navíc nedá digitálně hacknout a zneškodnit). Páska obsahuje ďábelský mix. Tvůrci probrali tisíce hodin nahrávek z 20. až 22. století a vybrali osoby s nejvíc penetračními hlasy, které pak umíchali do jedné stopy. Původ jednotlivých hlasů patří mezi nejvíce střežená tajemství Legie, obecně se však předpokládá, že mezi nimi nechybí rumunská baronka Zaira Temná, stejně jako Maruš Motyčková ze staré Prahy. Výsledek je v každém případě smrtící a sonická torpéda svou intenzitou zcela zničí cokoli, s čím se střetnou. Z toho důvodu má každý hvězdolet Legie jedinou výmetnici těchto torpéd. Ta je umístěná na zádi a může vystřelit jen tehdy, když loď plnou rychlostí utíká před nebezpečím.

Kytkárium

Zdroj kyslíku na všech lodích a vesmírných základnách Solární Říše. Jedná se o skleníky, jejichž srdcem je Sukulent Tatranský. Tato unikátní rostlina vznikla křížením Heřmánku Andělského z Vatikánu a Tunguského lišejníku. Roste pouze v lesích Vysokých Tater a byla vyšlechtěná samotným Tichomírem Švarbou před jeho historickým letem. Švarba se namísto různých umělých regenerátorů a systémů podpory života rozhodl jít přirozenou cestou a vypěstoval rostlinu, která dokáže vyprodukovat dostatek kyslíku po neomezenou dobu.

Pro menší místnost jako je kajuta či pracovna, kde běžně pracuje jen málo lidí, stačí jedna až dvě rostlinky v malých skleněných koulích. Ve větších prostorách jsou pak vystavěné velké nástěnné skleníky, které umí vytvářet kyslík až pro celou palubu.

Sukulent Tatranský je neobyčejně odolný, co ho však zvládne spolehlivě zahubit, jsou některé vzácné druhy kosmických exokvasinkových infekcí.

Tetraiontový šroubový pohon

"S gentlemanstvím a lichotkami nejdál dojdeš. Nebo pokud jsi vesmírným průzkumníkem na lodích Vesmírné legie, i doletíš.“

 - Ferdinand II Martínek - Vítězný oblouk aneb mezi půlkami milénia, svazek I, kapitola 102

Revoluční pohonný systém pro cestování podsvětlnou rychlostí (mimo Hvězdný oceán). V základu se jedná o jednoduchý iontový motor, který by běžně rozhýbal jen maličkou sondu či satelit. Přesto je schopný pohánět obrovské hvězdolety o mase tisíců tun s naprostou lehkostí. Tetraiontový šroub totiž dokáže svým vlněním obalit loď do takzvaného galantního pole. To neznámým způsobem přesvědčí příslušnou loď o tom, že je ladná, štíhlá a neváží vůbec nic. Loď v galantním poli je pak s lehkostí unášena s vynaložením téměř nulové energie ze strany iontového motoru.

Tetraiontový šroub je vyráběn rodinnou Resselovou továrnou v Chrudimi. Princip galantního pole je coby přísné firemní tajemství předáván z generace na generaci už od roku 12 NSL, kdy ho Jan K. Ressel vymyslel. Podstata galantního pole je údajně čistě fyzikálního charakteru a mimo kosmickou mechaniku se nedá aplikovat. Pravdou ovšem je, že Resselové žijí už po staletí v  nejstabilnějších manželstvích v Říši a nikdo nemá loajálnější a šťastnější manželky.

Supravodivé AKUsklo

Navzdory obecnému očekávání nedošlo v technologickém vývoji lidstva k žádnému druhu revoluce ve výrobě energie. Neobjevil se žádný zázračný zdroj jako antihmota či studená fúze. Pozn. historika. Jistá skupina vědců stále hlásí, že studená fúze je na dosah. U příležitosti 1300 výročí od první teorie o studené fúzi na zeď jejich laboratoře v kdysi slavném CERNu mladý absolvent ŠVÚT nasprejoval nápis „Lipany, Bílá hora, tady se pořád čeká…“. Dostal sice oficiální pokárání od rektora, ten mu však mezi čtyřma očima pogratuloval k originálnímu nápadu.

Každá planeta tak využívá pro výrobu energie co nejšetrněji svých obnovitelných přírodních zdrojů. Na Zemi jsou vystavěny pole větrných elektráren na mořských plochách, které svým výkonem v řádu tisíců terrawattů pokrývají potřeby všech obyvatel.

Naštěstí došlo k pokroku alespoň v uskladňování elektřiny. O to se postaral v roce 68 NSL sklář Petr Hamšík ze Sázavy vynálezem supravodivého akuskla. Jeho sklárny Kavalír dokáží vyfoukat baterie velké jako pěst, které pojmou gigaampéry energie absolutně beze ztrát po neomezenou dobu. Kavalír tak vyrábí baterie pro potřeby všech měst, domácností, ale i hvězdných základen a lodí.

Hvězdolety Vesmírné Legie nemají žádné reaktory ani jiné zdroje energie. Jejich strojovna představuje pole baterií z akuskla a lodě se létají pravidelně dobíjet. Při tomto procesu se loď přiblíží ke hvězdě s vysokou svítivostí, rozvine místo švarbových plachet solární panely, slunní se a dobíjí si baterie. Solidní kapitáni berou své lodě na dobíjecí dovolenou k exotickým hvězdám k příležitosti výročí doby, kdy převzali velení. Není to nezbytné, ale každý správný kapitán ví, že jeho loď si na to potrpí a dobře si zapíše, aby na takové datum nikdy nezapomněl.

Gravitační pryskyřice

"Každé úsloví je poplatné své době. Dlouho se věřilo, že hláška nějak to dopadne je věčná. Ostatně nikdy se nestalo, že by to nedopadlo a gravitační síla byla považována za konstantu. Jiné pořekadlo ovšem říká, že všechno je relativní…"

 - Ferdinand II Martínek - Vítězný oblouk aneb mezi půlkami milénia, svazek I, kapitola 108

Tuto unikátní substanci používají lidé pro regulování gravitace podle potřeby. V zásadě funguje na principu zachování gravitační síly, kterou může na jednom místě odebrat a na jiném vytvořit. Praktický příklad. Vznášedla na Zemi mají podvozek pokrytý vrstvou gravitační pryskyřice, která pod nimi absorbuje gravitační sílu, a díky tomu létají. Pohlcená gravitace je naopak vyzářena pryskyřicí umístěnou v podlahách palub vesmírných lodí, kde díky tomu funguje přitažlivost i v kosmickém prostoru. Veškerá existující pryskyřice si tak předává gravitaci dle potřeby, přičemž celý proces je centrálně řízen z hlavní kádě umístěné na Venuši.

Gravitační pryskyřici vynalezla v roce 18 NSL Karina Oblá z Ústí nad Labem. Kromě toho, že na její distribuci vydělala celé jmění, získala od královny vyznamenání a šlechtický titul. Baronka Oblá využila svého bohatství a vystavěla si palác unikátní v celé Solární Říši. Z vnějšku jde o přesnou kopii budovy Transgasu ve staré Praze (Karina milovala brutalismus), až na jeden malý detail. Celá budova se díky základům z gravitační pryskyřice vznáší 50 metrů nad zemí, konkrétně nad historickým Bílým domem na území bývalých Spojených států amerických.

Někteří tento její monument obdivují, jiní považují za extravagantní kýč. V každém případě zůstává Baronka Oblá významnou ženou, která nad všechnu pochybnost vyhrála svůj boj s gravitací.