Technologie

H.V.L. Masaryk

“Ve vesmíru je z fyzikálního hlediska aerodynamika bezvýznamná. Konstruktéři to ví, posádka to ví. Všichni to vědí. Tak či tak se vesmírné lodě po staletí staví ladné, štíhlé a elegantní. Někteří říkají, že lodě to vycítí, rády vypadají dobře. Je to samozřejmě nesmysl. Přesto jste určitě slyšeli nejednoho kapitána, který skládal komplimenty na vzhled své lodi. Ale nevím o žádném, co by si kdy troufl říct, že jeho loď dneska nevypadá nic moc nebo že v těhle plachtách má tlusté gondoly. Za žádných okolností. V žádném vesmíru ani čase. Přeberte si to, jak chcete.”

 - Ferdinand II Martínek - Vítězný oblouk aneb mezi půlkami milénia, svazek I, kapitola 31

Třída: LTT – 603

Rozměry: bude doplněno

Posádka: 180

Pohon (podsvětelný): tetraiontový šroubový motor Ressel IV

Pohon (nadsvětelný):  Švarbovy plachty z omnistroncia, max. rychlost při kvalitní navigaci SAN 18

Výzbroj: 4x Termomet Mikov M-80

Lodní počítač: Didaktik Kappa o výkonu 286 Petaflops používá operační systém PMS (Primární Mikro Systém). Tento unikátní software byl vyvinut skupinou brilantních programátorek ze strahovského počítačového centra Silicon Hill. Vykazuje neobvykle vysokou míru emocionálního naladění na posádku a je i vynikající v multitaskingu. Jediná nevýhoda je periodická nestabilita, projevující se jednou měsíčně při pravidelném čištění polyoptických procesorů. Přesto je systém oblíbený a rozšířený na všechna plavidla Legie.

Historie

Když se v Loděnicích Tatra Titan (LTT) pustili do vývoje třídy 603, věděli, že má jít o luxusní diplomatickou loď určenou pro reprezentační mise. Vědomi si faktu, že i vzhled je důležitý, neponechali nic náhodě. Design byl svěřen certifikovanému studiu na výrobu aerodynamických krytů „Kryton Visuals“.  Její kreativci odvedli vskutku výjimečnou práci a tak se „šestsettrojka“ podruhé v historii firmy Tatra stala klenotem mezi jejich výrobky. První prototyp opustil doky Titanu roku 423 NSL. Následovala série 30 kusů, mezi něž patří i Hvězdolet Vesmírné Legie (H.V.L.) Masaryk pod velením kapitána Pargimea.  3D model dodaný tatrovákům firmou Kryton Visuals si můžete prohlédnout v naší galerii.

 

Švarbovy plachty

Revoluční způsob, jak cestovat rychleji než světlo. Plachty zachycují tachyony, díky čemuž dokážou vtáhnout jimi vybavenou loď do "hvězdného oceánu," nadprostoru, který zkracuje vzdálenosti v tradičním prostoru. Vynalezeny akademikem Tichomírem R. Švarbou v 29. století starého kalendáře. Ten roku 2843 provedl let k systému Alpha Centauri, kterého dosáhl za méně než 8 hodin.

SAN Pohon

Skôr Ako Neskôr pohon pracující na principu Švarbových plachet. Takzvaná SAN rychlost je měřena škálou se stupnicí jedna až teoretické nekonečno.

Hvězdný oceán

Nadstavba tradičního trojrozměrného prostoru. Let hvězdným oceánem je komplikovaná záležitost vyžadující složité propočty a schopného kormidelníka.

Omnistronciové korály

Substance na dnech planetárních a měsíčních oceánů, která se těží na výrobu těch nejefektivnějších Švarbových plachet. Velmi žádaná a ceněná surovina, která se nedá syntetizovat.

Termomet

“Nejlepším střelcem v historii Vesmírné legie byl kapitán Tuoma Vacátko v druhém století. Držel všechny rekordy galaxie až do roku 193 NSL, kdy byl zabit výstřelem z vlastního termometu, uloženého na stole pod oknem za slunečného dne. Vyšetřování nedalo jednoznačnou odpověď, nicméně ukázalo možnost samovolného výboje v důsledku přehřátí. Šampion Vacátko je tak živoucím důkazem, že o pořekadlu - zabíjení lidé, nikoli zbraně - některé zbraně nikdy neslyšely.”

 - Ferdinand II Martínek - Vítězný oblouk aneb mezi půlkami milénia, svazek I, kapitola 13

Nejpoužívanější zbraň Vesmírné Legie. Základem termometu je náplňová tekutina Tripetrolej. Ten dokáže při jemném elektrickém stimulu (pro napájení stačí ekvivalent hodinkové baterie) vyvolat prudký tepelný výboj, který podle kontrolované intenzity buď omráčí živou bytost, nebo zcela propálí či vypaří téměř jakýkoli materiál. Dosah termometu je limitován množstvím tripetroleje. Ruční zbraně s žebrovitou konstrukcí (ideální pro stabilní uskladnění a reakci látky) mají účinnost v řádu desítek metrů. Velké termometové báze instalované do hvězdoletů legie obsahují desítky litrů tripetroleje a jejich výboje dosahují tisíce kilometrů. Není bez zajímavosti, že tepelný výboj sám o sobě nemá žádný vizuální ani zvukový efekt. Jelikož si vojáci legie stěžovali na nepřehlednost při boji s takovými zbraněmi, byl do pozdějších modelů termometů instalován krystal, který při střelbě vytváří světelný efekt laserového paprsku. Volitelný je taktéž zvuk výstřelu, modulace je možná od ticha až po hlasitou ránu.

Tripetrolej a s ním princip termometu byl objeven pouhou náhodou. V roce 164 NSL Sagitarianka Liezina Ironia, vášnivá vynálezkyně a distributorka erotických pomůcek pro ženy jejího druhu, hledala nový materiál pro prohřívání svých vibračních stimulátorů (Sagitarianské ženy jsou na tepelnou stimulaci velmi citlivé). Poté, co objevila takto výkonnou substanci (při jejímž testování dosáhla šestinásobného orgasmu a silných popálenin pokusná laborantka), uvědomila si, že tato látka se pro její odvětví nehodí, ale najde využití jinde. Objev prodala pozemské zbrojovce Mikov, která na jeho základě vyrábí termomety pro celou Vesmírnou Legii. Díky procentům ze zisku je rodina Ironiů jedna z nejbohatších na celém Sagitariu.

Teleportyč

“Velký klasik science-fiction A.C. Clarke kdysi řekl, že dostatečně pokročilá technologie musí nutně pro méně vyvinuté inteligentní bytosti působit jako magie. Zajímavé je, že i toto vnímání může fungovat oběma směry. Proč by se jinak moderní generace mladistvých dívala na psaní rukou jako na to největší kouzlo na světě.”

 - Ferdinand II Martínek - Vítězný oblouk aneb mezi půlkami milénia, svazek I, kapitola 18

Zařízení umožňující transport osob a věcí na krátké a střední vzdálenosti. Objekt je pomocí impulsu z tyče vtažen do kvaziprostoru, v němž se v nulovém čase přemístí na příslušné místo a je opět vrácen do prostoru normálního. Na kratší vzdálenosti v řádu stovek metrů stačí ruční hůlka, na delší (z orbity na planetu, z lodě na základnu) je třeba soustavy několika velkých tyčí. Ty jsou instalovány do místností teleporteru na lodě, planety a základny Vesmírné Legie. Tyč neumí přenést sebe sama.

Tyč umí objekt pouze vysílat, nikoli přijímat. Proto pro obousměrnou přepravu je třeba mít teleporter na obou místech. Na výsadky na neobydlené planety se tak většinou používají tradiční způsoby (přistání lodě, výsadkový člun).

I přes směrové omezení se teleportace stala revoluční technologií v historii Říše a Legie, skoro tak významnou, jako samotný SAN pohon. Teleportyč byla vynalezena Björnem Mikšíkem v roce 283 NSL. Tento profesionální iluzionista zasvětil svůj život vymýšlením triků a technik na obohacení svých magických show, proslulých po celé Říši. Pro skeptiky bylo šokem, když se jeho kousek s přenášením bytostí ukázal být nikoli iluzí, ale skutečným průlomem na poli vědy. Nikdo nebyl více překvapený než Björn sám tím, že jeho hračka skutečně funguje. Ze dne na den se stal uznávaným vědcem, aniž by však o tuto kariéru stál. Svůj čestný doktorát za fyziku používal jen jako zpestření na vystoupeních, kterým se věnoval i po zbytek života. Pro většinu vědecké obce zůstal podivínem, bezesporu však šlo o génia, který přes svou excentricitu zůstal hlavně sám sebou.

Didaktik Ypsilon

Nejznámější osobní počítač v novodobé historii lidstva. Na počátku jeho vývoje stálo zadání od majitelky Didaktiku, ctihodné hraběnky Musty Sininen, vytvořit univerzální počítač pro běžného koncového uživatele. Z průzkumů trhu dobře věděla, že nejčastější činností typických občanů Říše u počítače je sledování porna.  Své vývojové oddělení proto pověřila, aby se zaměřili právě na tento způsob využití.

Šéf vývoje, Charles Tub, šikovný konstruktér, ale také známý zvrhlík a skrblík, neměl s tímto úkolem žádný problém. Při plnění zadání myslel na všechno a sestrojil brilantní osobní počítač s jednoduchou obsluhou, monitorem s věrným zobrazením veškerých detailů, velkou pamětí a klávesnicí odolnou proti potřísnění.

Nový model byl pojmenován Didaktik Ypsilon a je prodáván s jednoduchým logem dy a postupnými obměnami už přes dvě století. K logu samotnému se váže několik historek, jejichž pravdivost se ověřuje.  Dcera slavného konstruktéra, Karolína Tubová, ve svých pamětech píše, že označení modelu písmenem Y opravdu značilo ženu, která leží hlavou dolů s roztaženýma nohama. Její otec tím prý chtěl připomenout hlavní využití svého výrobku. Naopak tvrzení, že kdysi známá firma HP žalovala Didaktik kvůli tomu, že model dy využívá jejich logo obrácené naruby, je podle historiků pouze vybájená fáma.

Kromě původní cílové skupiny se model Ypsilon stal doslova legendou, když vyhrál tendr na výpočetní techniku od státní správy Říše. Od té doby se stal doslova zlatým standardem a dy používají takřka všichni úředníci, ať už v Říši či mimo ni.

Po celé Mléčné dráze je snadno k dostání přes konsorcium ALdebaran ZAkdorn. Tito prodejci nabízejí zboží všech renomovaných IT výrobců v galaxii už několik tisíc let. Zajímavé na tom je, že obchodují i na planetách, jejichž civilizace dosud kontakt s jinými druhy nenavázala. Svou cizí identitu přitom nijak neskrývají, přesto nikde nevyvolávají paniku či hysterii. Zjistili totiž, že místní obyvatelé jejich původ naprosto přehlížejí, dokud prodávají hodně, levně a v akci.

Rozvody energie

“Než provedl Egon Musk svůj velký pokus s bezdrátovým přenosem energie, prohlásil, že podstata všeho geniálního je v jednoduchosti. A že aplikace jeho vzorce v praxi bude něco tak jednoduchého, jako vzít dítěti bonbón. Ačkoli nejsem odborník na energetiku, domnívám se, že Egon Musk zjevně nikdy dítěti vzít bonbón nezkusil.”

 - Ferdinand II Martínek - Vítězný oblouk aneb mezi půlkami milénia, svazek I, kapitola 26

V průběhu prvního století NSL Solární říše experimentovala s bezdrátovým přenosem elektrické energie. Veškeré snahy však skončily, když při jednom z pokusů došlo k výbuchu Tesla-Muskova výzkumného ústavu, který zničil polovinu Pluta (pouhých deset let po jeho opětovném uznání za planetu). Následkem incidentu Tesla získala zpět svou přezdívku „technicky slabší“ a celá galaxie se rozhodla držet tradičních rozvodů, zahrnujících zásuvky a vypínače.

Ty dodává všem světům proslulá Bratislavská Laboratoř Inženýra Nikolaje Křižíka (BLINK), známá svou spolehlivostí a precizností. Jedinými nespokojenci byla sekta náboženských fanatiků, známých jako Plačící Andělé, kteří protestovali proti užívání elektřiny a pořádali demonstrace se svými transparenty „Don´t BLINK“. Hnutí se však nesetkalo s žádnou podporou a zaniklo začátkem druhého století.